Den pozpátku aneb souboj s Duchem času
Dnes ráno jsme se probudili a po táboře chodili samí staří dospěláci, kteří nás budili slovy: „VEČERKA, vyčistit zuby..“ ,a byla druhá večeře. Následoval nástup, kdy přišel pozpátku Duch času a prohlásil:
“ Poklekněte smrtelníci. Jsem mocný Duch času, který pomáhá Gorezovi mocnému. Čas beru i přidávám, podívejte se na své vedoucí. Teď udělám z dospělých děti.“
A tak se i stalo. Z dětí se stali vedoucí a z babiček a dědečků se stali rázem malí táborníci, kteří se chovali jako někdy my tady. Pak se šlo na večeři. I oběd byl pozpátku, nejdříve se vydávalo druhé jídlo a pak polévka, první šly na oběd nejstarší oddíly a pak nejmladší. Po obědě se znovu objevil duch.
“ Okusili jste mou moc. Připravte se k boji. Teď už to nebude hra. Buď vy jako starci, nebo já jako váš pán navždy. Přijdu v osm hodin ráno. Ať jsou dospělí jako dospělí.“
Rozdělili jsme se do cechů a připravovali jsme se na souboj s duchem. Ke každému cechu duch přistoupil a kupodivu jednotlivé cechy přišly na způsob, jak s duchem bojovat, klíčem ke zničení ducha totiž bylo vše dělat pozpátku. Postupně Duch času přišel o své životy a my jsme nad ním zvítězili.